Česko

knižní přečteno • 2020

Na rok 2020 jsem si - zase - stanovila cíl: 25 knížek / rok, ale v polovině roku jsem se tohohle malýho cíle vzdala. Jsem si vědoma toho, že 25 knížek za rok je proklatě málo, ale já mám několikrát v roce období, kdy nečtu vůbec. Z nějakýho důvodu nemám potřebu. Mám přemýšlecí nálady a na čtení se nesoustředim, takže nemá cenu lámat to přes koleno. Čtení si chci užít a ne se do něj nutit. Během roku se tyhle moje čtecí krize mění den ode dne a nejde mi předem odhadnout, kolik knížek ve finále přečtu. Někdy trvá krize dva, tři dny ... jindy několik měsíců. Já jich v roce 2020 měla hned několik, takže jsem vlastně ráda za přečtených 16 knížek (stejně jako ve 2019), na jejichž výběr jsem měla velký - ještě větší, než naposled - štěstí! A tím sama sobě dokazuju, že nejde o množství, ale o kvalitu. Z ní mám mnohem větší radost!

LAWRENCE H. LEVY - POLICEJNÍ STANICE BROOKLYN

Přelom roku 2019/2020 jsem strávila s touhle - krapet - historickou knížkou. Sehnala jsem ji asi před 2 rokama v knihkupectví, kde stála 29,- (jinak by to pravděpodobně nebyla knížka, po který bych sáhla - a takhle to mám se spoustou knížek). Ale - bavila mě. Nebylo to čtení, ze kterýho bych se posadila na zadek, každopádně jako oddechovka - dobrá.
Jedná se o fiktivní příběh zasazenej do skutečnýho historickýho kontextu. New York - 1888. Hlavní hrdinka je feministka, což pro mě byla první zkušenost s feministickou postavou. Příběh má detektivní charakter a při čtení se setkáš jak se začátkem výroby Coca-Coly, tak i s rozporem mezi Teslou a Edisonem. Jedním slovem - zajímavý.

Stephen king - zelená míle

Kdo mě čte, tak ví, že Kinga miluju a bylo mi trochu stydno, že jsem ještě nepřečetla Zelenou míli - takovou klasiku! Takže jsem začátek roku zasvětila právě týhle knížce. A bylo to pro mě fakticky neuvěřitelný čtení. Tahle knížka je totiž úplně jiná než všechny předchozí, co jsem od Kinga už četla. Ani nevim, kam bych ji zařadila. Upřímně jsem ji po dočtení musela nějakou chvíli zpracovávat. Byla úchvatná. Ale zároveň těžká. Těžká na pocity. Těžká na vstřebání. Byla napínavá, měla poselství a dokázala mě úplně jednoduše rozplakat. Byla lidská a zároveň absolutně bezcitná. Do teď si pamatuju tu úzkost, s jakou jsem ji četla. Zkrátka - doporučuju všema deseti! 
Já se ještě chystám na film, ale oddaluju ho, jak se jenom dá - i když se na něj neuvěřitelně těšim. Mám ale obavy, co se mnou udělá. Potřebuju využít potřebný rozpoložení, abych se nesesypala jak domek z karet.

josh malerman - v pasti

Neotvírej oči nebo zemřeš.
Po Kingovi jsem si nemohla vybrat lepší knížku - ironicky. Asi 2 roky zpátky jsem viděla film - Bird Box. Bavil mě. Byl napínavej a měl atmosféru, ale něco mi v něm chybělo. Každopádně knížce nechybělo vůbec nic! Četla jsem ji se staženým zadkem. Byla napínavá, i když už jsem viděla film a zhruba věděla, co mě čeká. Ovšem. Knížka byla přece jenom maličko jiná, takže byla překvapivá stejně, jako bych ani trochu nevěděla. Fascinovalo mě, jak bravurně dokáže autor navozovat atmosféru. Bála jsem se jako blázen a každá strana byla jakože - wow.

paula hawkins - do vody

Autorka Dívky ve vlaku, kterou jsem ještě nečetla, proto nemám porovnání, ale do knížky jsem se začetla rychle a děj mě vtáhl. Atmosféra byla temná a bavil mě. Bohužel - postav bylo hodně a bylo těžký se v nich orientovat. Zároveň mi trochu vadil i styl vyprávění. Některým postavám jsem jejich slova nevěřila. Možná se to stalo až překladem (?), ale ať už za to "mohla" autorka nebo překladatel, minimálně od konce jsem čekala o něco víc. Knížku jsem si užila. Byla dobrá. Nápad měl potenciál. Ale nebylo to úplně - to ono.

agatha christie - nultá hodina

Moje první setkání a Agátou - a dopadlo dobře. Miluju filmy/seriály zpracovaný podle jejích knih/námětů, takže jsem měla velikánský očekávání. Tahle knížka - alespoň podle mě - nebyla úplně obyčejná, co se týče detektivní zápletky, jelikož do ní autorka zapracovala spíš vztahový drama, který nemělo konce. Bavilo mě - i celá knížka, ale sáhla jsem po ní kvůli chtíči po pořádný detektivce a to tahle úplně nebyla. Ale - byla super, i když nebyla podle mých očekávání.

RADEK HRABA - PŘÍBĚH CHRISTOPHERA

Christophera jsem dostala k přečtení a zrecenzování přímo od autora. Ráda bych zmínila, že miluju snahu začínajících autorů. Jejich kuráž a odhodlání. A taky velkej kus práce, kterej musí podniknout, aby měli v rukou svojí vlastní knížku. Já se snažím napsat knížku celej můj - dosavadní - život a nemám na to kule, ani potřebnou dávku trpělivosti. Všechny autory proto obdivuju a smekám před nima. 
Knížka by mohla být suprová, kdyby se nesnažila obsáhnout všechna aktuální - novodobá - témata. Hlavní hrdina je napůl smrtelník, a napůl kouzelník. Je to student, ale zároveň i slavnej zpěvák z bohatých poměrů. Skončí v léčebně a cestuje mezi dvěma světy. Je to gay (možná bisexuál?). Řeší trable s drogama, se vztahy a s rodinou. Mně bohužel nesedla směsice všech těch námětů. Stačil by mi jeden - dva z nich. Dál mi moc neseděl styl vyprávění a ani s žádnou s postav jsem si moc neporozuměla. Ztrácela jsem se v ději a chvílema moc nevěděla, o čem čtu. Strašně mě to mrzí, ale tahle knížka bohužel nebyla nic pro mě. 

lesley kara - fáma

Jdou po mně. Vždycky po mně půjdou. To je cena, kterou platím za svou minulost.
Za mě asi nejočekávanější čtení roku. Fakt jsem se na ni těšila a dostala ji (ještě jednou děkuju dotyčnýmu za skvělej dárek) téměř hned, jak vyšla. Autorka si vybrala vcelku zajímavý a hlavně, i když jednoduchý, tak - pro mě - neokouka(tel)ný téma. Drby. Skvěle si poradila se zápletkou a udržovala mě v napětí. Konec byl malinko slabší - zbytečně se táhl, ale Fámu jsem si užila a můžu ji doporučit.

lauren graham - rychleji mluvit nedokážu - od gilmorových děvčat ke gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)

Jsem milovnice Gilmorek a v poslední době taky - překvapivě pro mě - milovnice životopisů. Od týhle knížky jsem zázraky nečekala - ukázalo se, že hlavní z hereček (Lauren) doopravdy není spisovatelka - místy jsem měla trochu problém s vyprávěcím jazykem (opět nevím, jestli za to mohl překlad nebo jestli Lauren doopravdy lépe hraje než píše), ale bavila mě. Lauren je sympaťačka a zamilovala jsem si ji už v Gilmorkách. Nakonec se ukázalo, že je i ve skutečnosti skvělou osobností, se kterou bych si s radostí zašla na dortík a kafe - takový malý přání, který se mi nemá šanci splnit. No a!
V knížce vypráví o svým dětství, dospívání, práci, vztazích a taky právě o Gilmorkách. Jako filmařka mám ráda všechny ty behind the scenes, takže jsem se těšila jak malá na všechny ty stránky, který byly právě o zákulisí příprav i o samotným natáčení. Štáb se zdál jak ze snu - to se u nás hned tak neděje. Ale - čekala jsem, že tam toho o tom zákulisí - a o Gilmorkách obecně - bude přece jenom víc. Fňuk. 
Tak či tak - čtení jsem si užila. Bylo to takový milý, holčičí počteníčko na cestu mhd.

john green - příliš mnoho kateřin

John Green je moje srdcovka, jen nevím, jestli jsem už z jeho knížek neodrostla, protože Kateřiny pro mě byly zklamáním. Neříkám, že nestály za nic. To zase ne. Ale znova bych do nich nešla. Trvalo mi je vůbec dočíst, protože jsem se musela i trochu nutit. Příběh neměl - pro mě - žádnou pointu - a to knížky Greena většinou nějakou pointu maji (jeden z důvodů, proč ho mám tak ráda) a postavy proplouvaly dějem, jako by snad ani nebyl o nich. V knížce je spousta poznámek pod čarou, který mi na začátku přišly jako super ozvláštnění, ale nakonec mě nebavily a rušily. Velká škoda týhle - na první pohled - skvěle vypadající knížky. Možná ale natchne mladší čtenáře, takže pokud spadáš do cílovky, směle do čtení!

harriet griffey - chci spát

V rámci jednoho projektu jsem potřebovala prostudovat téma - spánku. Obecně mě tohle téma hodně zajímá, jelikož mám problémy se spaním a fascinujou mě všechny ty výzkumy, studie a analýzy, takže když jsem našla v knihkupectví tuhle roztomilou knížečku, neváhala jsem. Je krásně graficky zpracovaná a taky je dostatečně skladná - vejde se na každej noční stolek. Nepředává žádný strhující fakta o spánku, který by nešlo zjistit jinde, ale pro někoho, kdo nemá vůbec žádný potuchy o tom, jak spánek funguje a je taky tak trochu ztracenej ve vlastních problémech týkajících se spaní, může být tohle čtení přínosný.

jan vojtko - vztahy a mýty

Na vztahu se musí makat. To, že někoho milujete, nestačí.
Pravděpodobně nejomílanější knížka roku. Na Vojtka jsem dlouhodobě narážela ze všech stran. A potom, co jsem si pustila pár jeho přednášek, zamilovala jsem se. To je tak sympatickej člověk! Je fascinující, kolik toho ví a jakým způsobem svý znalosti přednáší. Mohla bych ho poslouchat do aleluja! Pro knížku jsem běžela hned, jak jsem mohla a přečetla ji jedním dechem. Bavila mě - moc. A odnesla jsem si z ní hodně. Utvrdila jsem se v několika věcech a došla mi spousta věcí. V tu dobu jsem ji zkrátka potřebovala a až si zas nebudu něčím jistá, budu v ní listovat. S radostí. Doporučuju jí všem a prosila bych minimálně jednu do každý rodiny! 

SHARI LAPENA - MANŽELÉ ODVEDLE

Na Shari Lapenu jsem slyšela samou chválu a rozhodla jsem se číst její knížky tak, jak je vydávala (to je u mě zvykem), takže první byla právě tahle.  
Moc mě bavila. Děj hezky plynul a docela mě udivovalo, jak ho autorka dokázala natahovat, aniž by to bylo do očí bijící a otravný. Už od začátku jsem tušila, kdo by mohl za zločinem stát, ale nebyla jsem si jistá až do poslední chvíle. Navíc - případ byl ještě o malinko zamotanější, než se na první pohled zdálo. Zároveň mi přišlo neobvyklý, že v případu nedominoval vyšetřovatel, jak to tak ve většině knížek je. 
Za mě povedená knížka, která se čte sama!

VIKTORIE HANIŠOVÁ - DLOUHÁ TRAŤ 

Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte.
Poměrně dlouho jsem - vcelku úspěšně - odolávala českým autorům. Byla jsem k nim skeptická a musim říct, že úplně zbytečně. Dala jsem jim šanci a mezi prvníma byla právě Viktore Hanišová a její Dlouhá trať
Čekala jsem všechno. Všechno nejhorší = psycho. Byla podávána jako povídková knížka o sebevraždách. A to je přesně to, co mě dokáže nalákat. Ne, že bych měla sklony k sebevraždě, ale já miluju psychologii - psychologický příběhy - různý osudy - šťastný i ty nešťastný - miluju se patlat v depresivním prostředí a miluju myšlenkový pochody lidí (postav), který maji všeho plný kecky. Zkrátka a dobře - tuhle knížku jsem si potřebovala přečíst! Ono mi pak takovýhle čtení dodá ještě větší sílu. Bojovat. V životě, ve kterým neni vždycky všechno jednoduchý. A tahle knížka ve mně zanechala hodně. 

Když opomenu, jak je krásně graficky zpracovaná, musím zmínit několik povídek, který se mnou rezonovaly.
Jednou z nich byla Díra. Pokud nemáš rád/a výšky a umíš si představit hodně hlubokou - a temnou - propast, pak ti tahle povídka pěkně zamotá smysly. Byla plná napětí a čekání na takový to "tak už?", "kdy už?" ... a když se nad ní trochu zamyslíš, začneš chápat veškerý ty dvojsmysly, který v ní jsou schovaný. 

Další povídkou byla jedna s názvem Zbytečný člověk. Tak tahle mě bavila převážně kvůli hlavní postavě. Pánovi, kterej byl tak nějak sympaticky otravnej a otrávenej ze života. Bylo mi ho skoro až líto, a tak jsem mu ten jeho - ve svý podstatě krásnej - konec přála. 

Pozůstalost. Hodně smutná povídka, která ve mně zanechala velikánský finální "AHA" a tři tečky ...

Poslední - a zároveň nejsilnější - povídka, kterou bych ráda vypíchla, byla povídka s názvem: Vrátíš se?. Neskutečnej příběh dvou holčiček, kterým život pěkně zavařil. Při čtení mi ukápla slza a během závěrečný scény jsem pocítila dokonce až fyzickou bolest na hrudi. Nedokážu ji pustit z hlavy a i když byla hrozná - děkuju, že jsem si ji mohla přečíst.

SHARI LAPENA - někdo cizí v domě

Sáhla jsem po další knížce od autorky. Tentokrát se příběh trochu mění, ale nemění se tak úplně prostředí manželskýho páru, kterej má - stejně jako ten předchozí - svá utajená tajemství. V první knížce mi to nepřišlo, ale jak se námět opakuje, trochu se bojím, aby v další knížce nebyl zase. Nemám nic proti manželským párům a chápu, že autorka si na tomhle prostředí - dost možná - zakládá, ale čekala jsem něco trochu jinýho. Něco z jinýho prostředí, ve společnosti jiných postav, což je ale spíš takový upozornění pro mě - příště si nadávkuju čtení stejný autorky raději do několika měsíců a ne do jednoho týdne hnedka po sobě.

Příběh byl sám o sobě takovej - možná lepší - průměr. Co se mi na autorce fakt líbí, tak že umí skvěle pracovat s napětím. Vždycky tuším, kdo by mohl za zločinem stát, ale jak se přehazuje vina z jedný osoby na druhou, pak až to teprve začíná zapadat do sebe. 
Co mi naopak vadí, tak fakt, že si hlavní postavy myslí svoje, což by bylo v pořádku, kdyby čtenáři neustále nepředhazovali, co si o zločinu myslí oni. Kdo ho podle nich spáchal. A kdyby se takový myšlenky objevily jednou ... dvakrát. Ale oni i ty postavy hážou špínu z jednoho na druhýho a dokolečka opakujou, jak to podle nich celý doopravdy je. Což je ve finále dost otravný, ale třeba je to otravný jen pro mě!
Tak či onak - knížka se četla dost dobře. Je napsaná hezkým, čtivým jazykem a je vážně těžký se odtrhnout.

Kristýna Dolejšová - Bez filtru

Na knížku jsem se těšila, protože projekt #zanormálníholky podporuju a mám ho ráda, stejně jako autorku Kristýnu. Bohužel mě zklamala. Podle mě se víc než o knížku jedná o texty vhodný na web - do on-linu, ne na papír, ale samozřejmě chápu, proč se autorka rozhodla knížku zpracovat a vydat.
Je možný, že se knížka zalíbí - spíš bych řekla mladším čtenářkám, ale já se nedozvěděla nic, co bych už před jejím otevřením nevěděla. Bavila mě část, která zachycuje autorčin život - dospívání, život v Austrálii. Ale ten zbytek byl trochu strohej. Na můj vkus až moc. Jsem ráda, když si autoři vyhrají s textem, což nemůžu mít Kristýně za zlý, když není spisovatelka, ale stejně. Čekala jsem víc.
Autorka teď vydává "remake" týhle knížky, obohacenej o workbook a o další informace, který v původní knížce chybí, tak jsem zvědavá, jestli si vyhrála i s původním textem nebo jestli zůstane bez úprav. Možná si ji pro porovnání pořídím, ale měla by mít omezený počet výtisků, tak pak jedině od někoho z bazaru, zas tak nutně ji mít nemusím. Ale určitě se doporučuju na samotnej projekt podívat. Za mě osobně má smysl a jsem vděčná, že něco takovýho v těch on-line vodách existuje!

stephen king - o psaní

King je pro mě opravdovým králem literatury - a samozřejmě HORORU. Knížku O psaní beru tím pádem jako skvost. Hodně mě bavila první část, kde píše o svým dětství/dospívání/životě. O tom, jak se dostal k psaní a jak se snažil (ne-úspěšně) dlouhý roky prosadit. O tom, jak ne-lehkej měl život a co ho potkalo. Jak se seznámil se svou manželkou a jaká je. Jak těžký bylo uživit sebe i svou rodinu a taky třeba o tom, kde všude pracoval a jak (i za kolik) prodal svůj první rukopis. Tuhle část bych doporučila přečíst úplně všem, protože čtenáři dá asi nejvíc. King působí křehce - jako každá bytost - a dává naději všem, kteří ji potřebují. Za mě skvělá ukázka toho, že i když máme talent, musíme o něj pečovat a nepolevovat, jinak je nám k ničemu.

Druhá část knihy je převážně o psaní. King tu radí, jak píše rád on, co mu v psaní pomáhá a co naopak nemusí u sebe i u ostatních spisovatelů. Bavila mě o něco míň než část první, ale za to mi dala hodně cenných rad, který jsem si zapsala a budu se k nim vracet. King píše nejen o gramatice, a jak s ní pracovat, ale taky o tom, jaká je vlastně ta všemi milovaná "Múza", a jak ji chápat. Zmiňuje se o podmětech, slovesech a dalších ... nebo taky o tom, jak nadbytečný slova dokážou pokazit celý vyznění textu.

Knížka stojí rozhodně za přečtení! Ať už pro 100% čtenáře, 100% spisovatele nebo pro ty (jako já), co jsou přesně polovičatí! 


To byly moje přečtený knížky za rok 2020. Doufám, že sis stejně jako já - alespoň - pár knížek přečetl/a a že v tom letošním jich bude ještě o krapet víc! Klidně se pochlub, kolik jich za tebe bylo!

Napiš mi do komentáře, jakou knížku z mýho seznamu by sis přečetl/a nebo naopak rozhodně nepřečetl/a a taky nezapomeň na nějaký tipy od tebe pro mě ♡. Děkuju!








Komentáře

Form for Contact Page (Do not remove)