cestou lesem duchů • photoshoot

Od prvního focení uběhla jen chvilka a my se nedočkavě zase sešli. Už od začátku bylo jasný, že chcem fotky v lese, ale praktický provedení bylo na náhodě. Původně jsem plánovala hnedka po příjezdu plácnout na obličej makeup, ale bylo mi to rozmluveno. Z jedný strany rozmluveno, protože se přece mezi stromy hodí přirozená holka a z druhý strany vyhrála má pohodlnost. V posledních měsících se totiž maluju jen když cítím chuť se namalovat - a to bývá - už ani nevím, kdy to bývá. A tak jsme čistě přirozený vyrazili rovnou za nosem, až k Branišovu, kde se rozprostírá ten údajně nejstrašidelnější les v Čechách.

Nejdřív jsme jeli po silnici obklopený lesem tam a zase zpátky, protože houbaři - houbaři jezdí houbařit autem a trochu se divím, že ty houby nesbírají rovnou od volantu. Trochu nám znemožnili zaparkovat, ale nakonec se místo přece jenom našlo. Přehodil se outfit z předchozího focení na střeše a vkročilo se na posvátnou půdu. Teda, alespoň tak jsme nad tím lesem uvažovali. Že bez srandiček projdem z místa na místo, vyfotíme co nejvíc fotek (na kterých jsem doufala, že nebude celá něčí rodina nebo oběšencovi nohy) a odebereme se v tichosti zas k autu. Jenže to nejsme my. My nešeptáme v lese duchů. My si vyprávíme strašidelný historky a těšíme se, jak budeme chodit v kruhu. My doufáme v to, že nás na cestě překvapí vlkodlak a vybíráme strom, na kterej v případě útoku divočáka vyšplháme. My jednoduše milujeme nadpřirozeno a všechny (ne)smyslný příhody. Po pár metrech jsme si dokonce i předhazovali, kdo by koho opustil dřív, kdyby na nás naběhl vrahoun se sekyrkou a samozřejmě jsme i uvažovali nad tím, kolik lidí z těch, co nás potkalo bylo skutečných a co všechno leží na dně bažiny (v který by byl super další photoshoot, ale zas takový blázni - nejspíš - nejsme). A tak nějak jsme s tím strachem uvnitř nás propluli až zpátky k autu. Takže očividně, když jsme stáli na začátku lesa před rozcestím a vtipkovali, že budeme chodit v kruhu, ať si vybereme jakoukoli cestu, les tak úplně nepochopil, že šlo jenom o vtip a nechal nás v tom kruhu vážně chodit. To všechno nás ale nedonutilo opustit to místo tak, jako když se z lesa ozvalo: "pomoc". To byla skvělá tečka za ještě skvělejším photoshootem, která nám připomněla, jak jsme vlastně unavený a že je hodně hodin a čas jet domů. Fotek z lesa máme sotva několik, ale vyřádili jsme se při západu slunce uprostřed silnice, co rozděluje les na dvě půlky. A teď by bylo nejspíš na místě sepsat, nafotit a vydat průvodce nejděsivějšími místy na příč světem, co? Protože my dva se na takový dobrodrůžo bez debaty hodíme a to by klidně odsouhlasil kdejakej krotitel duchů, v čele s vyšetřovatelem záhad!

📷 Fotil: Branislav Jano