FLOWER FOR JOY

Pamatuješ na článek << věnovaný maličkostem, které mi udělaly radost? Pokud ne, tak si ho přečti, protože dnešním článkem navážu na maličkosti, kterých bychom si měli vážit ♡

Jsem hodně aktivní na facebooku, kam píšu to, co se mi zrovna stalo a k tomu přispívám aktuální fotky. Líbí se mi psát o nevšedních historkách, ale i o těch úplně normálních a nikdy jsem neměla úplnou potřebu dávat je na blog. Říkala jsem si, že blog si nechám na "vážnější" posty, díky kterým můžu sdělit svoje myšlenky, pocity a předat i nějaký poslání.
Přehodnotila jsem celou situaci a rozhodla se psát i na blog o běžných dnech a čas od času přispět nějakou zajímavou nebo nezajímavou historkou, která se stala (viz.článek o spolubydlící).
↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Po čtvrtečním návratu z chaty jsem se nachystala na páteční nákupy do Českých Budějovic. Dostala jsem výplatu a i když bych si měla šetřit, na nákupech jsem nebyla od zimy, což je dlouhá doba a jako holku mě chytl absťák.
Posledních pár dní na chatě jsem nespala. Upřímně existuje několik problémů, který mě trápí a tak se to na mě do určitý míry podepisuje. Noc po příjezdu to nebylo jiný. Šla jsem spát až někdy ve 2 a zhruba do 3 jsem prostě neusnula. Potom jsem se budila co půl hodinu a když mě ráno budil budík v 6:30, myslela jsem, že umřu na místě.

Vzchopila bych se rychleji, kdyby nebyla příšerná bouřka. Řekněme, že prudkej déšť, silnej vítr, hromy a blesky celou noc (nekončící v 6 ráno) mi přišly už trochu jako apokalypsa. Ani nevím, kdy (a jestli) jsem zažila bouřku takhle ráno. 
Vykopala jsem se z postele a po tmě za zvuků deště, větru a blesků se oblíkla i nalíčila. Po prázdninách na chatě (kdy mi bylo jedno, jak vypadám) jsem si připadala hezky.
Nasnídala jsem se a rozbalila deštník, který mi mamka dala den zpátky. Deštníky nenosím, ale tenhle se teda hodil! Díky mami 😬

Cesta na autobus trvá většinou okolo 10ti minut. Za tu chvilku mi zmokly nohy, jako bych žádnej deštník neměla. Ta představa, že budu v kabinkách sundavat upnutý a ještě mokrý, přicucnutý džíny mi nebyla ani trochu příjemná.

Autobus vyrazil. Cesta byla klidná a já se klasicky zaposlouchala do hudby, co mi hrála do sluchátek. Bylo uklidňující sledovat déšť, kterej naráží na okna a klouže až úplně dolů.
Pozorovala jsem lidi a auta projíždějící kolem nás. Nevím, jak je to možný, ale většina lidí má v tomhle počasí deprese. Já si je buď vybrala na chatě nebo mě tohle počasí naopak uklidnilo. Byla jsem v pohodě.

Na konečný jsem vystoupila a nechala sé vézt po jezdících schodech do prvního patra, abych mohla vyjít na ulici. Všude bylo ještě málo lidí. S jinou možností jsem vlastně nepočítala a jako introvert jsem si nemohla vybrat lepší den. Pátek, ještě o prádzninách, téměř brzo ráno v bouřce. Ideální!

První jsem navštívila H&M, kde mají slevy (spíš takovej výprodej) jak na super kousky, tak i na spodní prádlo. Bohužel, většina zbylých velikostí jsou L a výš, ale sehnala jsem tam obyčejný šedý tričko s našitým banánkem a nápisem Lets go bananas ve velikosti M, což je mi spíš over size, ale to miluju víc než kdyby bylo upnutý!
Kdo mě zná, tak ví, jak miluju banány ♥︎😁 Prostě banány k jídlu, banány na oblečení a napsala bych banány všude, ale to je lehce zavádějící. No jednoduše řečeno - za 150 korun bych ho koupila, i kdyby bylo poslední v XXL!

Dalším obchodem byl New Yorker, kde si vždycky něco koupím a i když je to údajně obchod jen pro ty náctiletý (což jsem vlastně ještě pořád já), nechala jsem tam přes dva tisíce. Nejsem na sebe pyšná, ale ty kousky jsem tam nemohla nechat! Ve skutečnosti jsem odešla s taškou spodního prádla a tuším, že jen jednou vestičkou (?) a měla radost ze všech těch krajkových bezkosticových podprsenek! 

Pak jsem se na Lannovce zastavila ještě v Marks & Spenceru a cestou zpátky na ulici potkala partu mladých kluků, kteří rozdávali kytičky všem dívkám, slečnám, ženám, dámám a úsměv k tomu 😊🌼 Řeknu to tak, že kytička potěší vždycky. Ať jde o růži nebo obyčejný luční kvítí. Kytka je něco tak krásnýho, voňavýho a když ještě od srdce darovanýho, tak není vlastně nic, co by ji překonalo. A tahle sice nebyla z lásky, ale při pohledu na všechny ty zamračený lidi byla výjimečná!

To, jak jsem se dostala domu je už jedno. Jádro celýho článku byla kytička a kluci, kteří dělali radost všem náhodným kolemjdoucím. Jednalo se možná o nějakou reklamní kampaň, či co já vím, ale nic nenabízeli a prostě se usmívali na všechny, kteří prošli kolem, což mi přišlo zatraceně krásný ♡
Jsem jedna z těch lidí, která miluje miloučký gesta, ať jsou jaký chtěji. A stačí jedna taková náhoda a den je krásnější, i kdyby byl do tý doby sebevíc nepříjemnej!

PS: O bezkosticových podprsenkách chystám speciálně článek, který se bude týkat i toho, čím si prochází holky s malýma prsama a celkově toho, co by na sobě měla mít ráda každá holka :)

Taky bych mohla sepsat a nafotit haul, bavil by tě?
Btw. co ti za poslední dobu udělalo radost? 
S láskou,





You May Also Like

2 COMMENTS

  1. Moc hezký článek :) To věřím,že ti taková kytička hned rozjasnila den. Mně třeba nedávno udělal strašnou radost nový komentář na blogu 😁moje nálada hned byla tak aspoň o 100% lepší.
    jdusizasvym.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!
      No, však takovýhle drobnosti dokážou otočit úplně náladu <3

      Vymazat