ČESKÝ KRUMLOV | JUNE 2K17

Zdravím u dalšího cestovatelskýho článku ♡
8. června jsme se vydali s kamarádem do Krumlova, kde jsem nikdy předtím nebyla.
Jeli jsme přes Budějovice, kde na trase ČB - Krumlov dělali silnici a tak jsme si postáli v kolonce, ale v ten den se to dalo na pohodu, protože bylo mezi 20, 22 stupni a sluníčko nepražilo tak, jako předchozí (i následující) dny, což bylo pro výlet jak stvořený!

Nakonec jsme bez větší újmy dorazili zhruba po hodině a půl cesty do Krumlova, kde jsme zaparkovali na Vyšehradě (ulice Vyšehradská? Vyšehrad, omlouvám se :D ) a šli do centra pěšo. Hned, co jsme vyšli k hlavní silnici, naskytl se nám výhled na zámek, kterej kazí akorát ten panelák, co je hned pod ním :( škoda, škoda.
První zastávkou byl samotný zámek, který nás natchl a zároveň zklamal. Čekali jsme, že bude zachovalý z dob, kdy byl postaven, ale místo toho nás na nádvořích přivítaly zdi, které nebyly malované, ale doslova (na)malované (to nám přišlo trochu nehezký).

Hned na začátku jsme potkali davy (mraky, ne davy) asiatů, což se dalo čekat. Pobavili nás hned z kraje svými selfie tyčemi (měli jsme si taky nějakou sehnat) a svými bundami do mínus 10.
Spousta z nich byla namíchaná s rusy a všichni se takhle ve skupinkách tlačili na mříže, od kterých je vidět na medvěda. Logicky mě napadlo "Jéé, uvidíme méďu!", ale ukázalo se, že se tam ti turisti lepí jen tak. Asi čekali, že méďa přijde, když (určitě jen kvůli němu) přijeli.
Po prvním odfocení se před zámkem jsme postoupili do nádvoří. Upřímně jsem tušila, že to uvnitř bude velký, ale až takhle to jsem nečekala a byla mile překvapena úžasným výhledem!
Dokonce jsem se odvážila posadit na zíďku, z který kdybych spadla, tak je ze mě otlučená placka bez života (to mi došlo, až když jsme procházeli pod zámkem a koukali nahoru).
Jen tak mimochodem - na fotkách, který budou následovat mi to vůbec nesluší, ale jde o zážitky, takže přivírám obě oči a přidávám sem to, co je zdokumentovaný.
Vylezli jsme kopec k zámecký zahradě a tam to bylo jedním slovem KOUZELNÝ! Doopravdy miluju přírodní krásy a i přesto, že my (jako lidi - logicky) přírodě spíš nepomáháme, umíme vytvořit i něco hezkýho a to až překrásnýho.
Svítilo sluníčko a my chodili mezi keřy, který mi připomínaly bludiště. Jen tak jsme se kochali pohledem na všechny ty šťastný vietnamce a všechno to, co nám zahrada nabídla! Nedokážu si představit, jak hezký to tam musí být, když jsou všechny kytky rozkvetlý a keře ještě zelenější než byly teď. Vážně doporučuju jet do Krumlova alespoň kvůli zahradě!

Je to přesně to místo, kam se chceš zašít, když se potřebuješ učit nebo kam chceš chodit poslouchat hudbu, číst si a užívat krásnýho počasí. A i přes ty davy lidí je tam vždycky koutek, kam se schovat.
Po procházce v zámecký zahradě jsme se zastavili na oběd v restauraci, která nám byla doporučena. Líbilo se mi její prostředí i obsluha, ale upřímně to jídlo nebylo takovej strop, jakej jsem čekala. Tak či tak, nic špatnýho nám nenaservírovali a alespoň to, co jsem jedla byl dobrej průměr, i když ten burger, co donesli pánovi za náma vypadal o dost luxusněji!
Objednali jsme si z poledního meníčka špenátovou polívku s uzeným lososem a tortilu. Co chce ale za zmíňku jsou záchody, na který když jdeš, zažiješ dobrodrůžo, protože vejdeš do takový "klece", jdeš dolů po schodech a vejdeš do tmy, která je ze stran rozbitá modrým světlem vycházejícím z průhledných místností, uvnitř kterých jsou sudy s pivem a další kuriozitky, který stojí za to vidět!
Ano, jsem doopravdy unešenější ze záchodů než z jídla :D
S plnými žludky se naše nohy dopravily až k uličce umění, kterou jsme plánovali najít, ale nakonec jsem jí našla já a to úplně omylem. Hrozně se mi líbil koncept, jakým je podaná a rozhodně stojí za to si ji projít, jelikož uvidíš i nevídaný.
Z uličky jsme se objevili až na náplavce, kde chillovala parta mladých lidí (moooc hezkých kluků) a tu jsme si celou prošli, poseděli na lavičce a šli ještě na menší okružní výšlap po centru. 
Konkrétně naše kroky vedly kolem základní školy (podél řeky), kde projížděla další spousta dospělých i dětí na lodích (jedna z našich zábav - sledování lodiček). Co mě zaujalo ve spojení s loděma, tak byly Krumlovský Benátky! Taky moc hezký.

Sedli jsme si v parku a řešili, kam se podíváme pak. Rozhodli jsme se navštívit kavárnu, která byla hned u řeky s krásným výhledem (bohužel ne moc dobrou nabídkou). Kamarád si vystačil jen s kafem a já zůstala na suchu (i bez dortíku, na kterej jsem se těšila).

Na co ale musím upozornit je, že v kavárně byly tak maličký dveře (hlavně na záchod), že jsem se musela krčit, abych se tam se svýma 172 cm vešla :D - mimochodem obecně jsou v Krumlově dvířka pro hobitíky. Dokonce jsem se u jednich i fotila, ale fotka není zrovna použitelná, takže jen pro představu - musela jsem se krčit, abych dosáhla na kliku.

Btw. potkala jsem pizzerii, kde byl pan Pohlreich a to by bylo, abych se s ním nevyfotila!
Kuriozitka z kavárny - když nefunguje Č, tak to prostě neřeš a vznikne ti třeba AoKLÁDA ↑
Po zpáteční cestě jsme narazili na mnohem delší kolonu než na kterou jsme narazili při cestě do Krumlova, ale i když utahaný - zvládli jsme to!
Krumlov mě překvapil v tom, že byl menší než jsem si myslela, že bude (alespoň centrum, kde je něco vidět). Bohužel jsem jako introvert, co má strach z lidí nebyla zrovna v nejlepší formě (pokud jde o turisty, tlačenice a bláznovství kolem), ale zážitek to byl moc hezkej!

Dnešní post je podle mě hodně nadupanej barvama a pozitivní náladou ♡ Jsem hrozně šťastná, že jeden malej výlet dokáže být tak hezkej a vzpomínkovej! 
Buďme šťastní a vzpomínkujme ♥︎
S láskou, 




You May Also Like

0 COMMENTS