JARNÍK | MARCH 2K17

Pořád tomu nemůžu uvěřit.
Když jsem se vydala s kamarádem na výšlap, věděla jsem, že polezeme na rozhlednu, která měří téměř 60 metrů (důvod celého výšlapu). 
To mi přišlo zvládnutelný. Řekla jsem si, že mě to přeci nerozhodí, ale jak jsme stáli dole a já viděla, kam až ty schody vedou, sevřela jsem se uvnitř a nohy by nejraději stály na místě. Jenže to jsem jim nedovolila. Když už, tak už....

Na sobotu 4.3. bylo podle předpovědí plánovaný sluníčko a téměř 20 stupňů, tak jsem se se spolužákem/kamarádem vydala na procházku. Cíl byl jasnej. Pokořit rozhlednu "Jarník" kousek za Pískem. Cesta od ubytovny až k rozhledně (+ zpět) měří zhruba 10 km.
My se nakonec vydali autem, což vycházelo na polovic.
Chtěli jsme se hlavně ujistit, kde to vlastně je a někdy příště si tu cestu vyšlápnout celou.

Jen, co jsme vyšli z ubytovny nás polilo horko. Sluníčko pálilo a nouze o vitamin D rozhodně nebyla.
Autem jsme se dovezli k lesíku, který měl vést až k našemu cíly. Batohy jsme hodili na záda, bundy zavázali kolem pasu a foťáky připravili na krk. Turisti jak vyšití!

Cesta lesem byla boží. Už mi chybělo tohle slunečný počasí na vycházky, kdy není zas takový horko, že by se nedalo žít, ale ani zima, abych se klepala ve svetru.
Prošli jsme kolem obory a dostali se ke kameni s názvem "smrt blízkého", což nás trochu vyděsilo, ale nakonec se ukázalo, že jde o celou stezku "Bolestných kamenů" <<

Dál cesta pokračovala do kopce. Potkali jsme se i s několika skupinkama lidí, kteří směřovali ke stejnému místu, jako my. Tak jsme se přidali, fotili okolí a užívali dne.
Vyšlápli jsme do kopečků a narazili na vyhlídku, která byla mezi stromy. Líbil se nám výhled, který nabízela, i když znám i lepší vyhlídky než byla tahle.
Nafotili jsme se, pokochali a pak zkoumali, co je to obrovský kolo vedle. Chodili jsme kolem něj dokola a do teď nechápeme, co má za význam. Pokud víš, poraď nám prosím!
 A tak jsme cestou necestou, lesem nelesem našli cestu přímo k rozhledně. Pár metrů před ní stojí dva vysílače, které jsem si spletla z rozhlednou (a ještě jsem říkala "Páni, to je vejška! Tak tam teda nevylezu."). Jenže až pak jsem se dostala k té skutečné rozhledně a to už mi nebylo do mluvení.

Rozhledna má totiž necelých 60 metrů, ale dostat se můžeš do cca 35 metrů. I to mi přijde hodně.
Navíc mě dole odradily svíčky, fotky a květiny, které tam byly jako "pomníček" slečně, která skočila z té rozhledny dolů a ne, nebylo mi to vůbec příjemný.
Pokaždý si představuju, jak jsem v kůži toho člověka a stojím na nějakém zábradlí (nebo odkud ti skokani skáčou) a o to víc se bojím výšek. Což je dost podstatná informace. Bojím se výšek.
Oblékli jsme bundy, nasadili čepice, zapnuli kapsy, zabezpečili batohy a začali šlapat schody. Dostala jsem se sotva kousek nad zem a začala jančit. "Já to nezvládnu! Nejdu tam. Je to vysoko."
Vylezla jsem dalších pár metrů a zpanikařila, protože i tak to byla výška, která mi nebyla příjemná a ať jsem se dívala kam jsem chtěla, všude byla vidět.
Hecla jsem se a vylezla do půlky. To už jsem měla na krajíčku a říkala kamarádovi, že se rozbrečim.

A následně jsme si všimli lidí, kteří šli po schodech dolů. Tak jsme se namáčkli na zábradlí (já se slzama a smrtí v očích, protože jsem byla moc blízko okolí mimo zábradlí) a pak se tak díváme a ti lidi stojí pod námi a rozhlíží se kolem sebe.
My, turisti se uhýbali, zatímco shora vedou jiné schody dolů. Jak chytře promyšlené!
Měla jsem alespoň čas pobrat dech, sílu a odhodlání, abych se vydala dál.

A pak jsem se hnula vpřed, vyšlhala až na samej vrchol, tam si bez váhání sedla na zadek a seděla, dokud nebylo třeba uvolnit nově příchozím místo.
Prostě jsem se klepala, bylo mi špatně a skoro by i slzička ukápla. Jojo. Bylo to příšerný 🙄
Ale ten výhled, ten stál za to. Vlastně ani ne. Až teď - na fotkách si všímám toho, jaký to tam nahoře bylo, protože jediný co jsem vnímala v tu chvíli bylo, že chci okamžitě dolu a napadaly mě ty nejhorší a absolutně nesmyslný scénáře o tom, jak se celá konstrukce zřídí a my spadneme 😂 
>> ne nadarmo studuju scénáristiku!

Navíc (logicky) foukal vítr tak, že se celá rozhledna klepala, pískala a nebylo to ani trochu krásný.
Pak se na rozhlednu nahrnulo poměrně dost lidí, já se odhodlala zvednout a podívat se po okolí, jenže nebylo to až tak lehký, což mě neodradilo a já konečně viděla, co se kolem mě nachází.
Všechno jsme měli na dlani. Stačilo natahnout ruku a skoro se dotknout všeho na zemi, co bylo miniaturní nebo klidně i těch bílých mráčků nad námi!
Po tom, co jsme slezli a byli v bezpečí pevné země, popošli jsme ještě k nejvyššímu bodu celého kopce. Dali jsme si sváču a pokračovali lesem zpět k autu.
Bylo to rozhodně hodně zajímavý a celá cesta byla jedním slovem parádní!

Řekla bych to asi tak, že právě tímhle výletem pro mě začalo jaro.
Jak se ti dnešní článek líbil?
Chceš raději takovéhle články fotek s příběhem nebo prolétáváš jen fotky? :)

A bojíš se výšek?
S láskou,


You May Also Like

14 COMMENTS

  1. Krásné fotky. Výšek se sice bojím, ale ten výhled je super :)

    MagicBeautyLife

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherné fotky a moc hezky napsané :)
    lifestylebymaky.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Skvelý článok, opäť, ako vždy. :))
    Ja by som ti len chcela oznámiť a dať najavo, že tvoj blog je jeden z tých mojich najobľúbenejších. Dokážem tu stráviť pomerne dosť veľa času, a to vôbec nepreháňam :))

    Môj BLOG-KLIK♡

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, vážím si toho!
      A udělala jsi mi obrovskou radost, protože tohle mi ještě nikdo nenapsal ♡

      Vymazat
  4. Já se celkem bojím výšek, takže u mě by pískající a vrzající rozhledna neuspěla ani omylem :D Jinak moc pěkné fotky, škoda jen, že jste nešli v období, kdy by stromy byly s listím. Vypadaly by zase trošinku barevněji a veseleji :)

    Piosek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám v plánu tam jít v létě a počkat si na západ slunce:) To bude teprve paráda!

      Vymazat
  5. Super článek! Já mám radši fotky s vyprávěním, protože vždycky marně tápu jaký příběh by se mohl za fotkami skrývat. Ten výhled byl úžasný a fotky též!
    Gratuluju! Jsi odvážná, že i přes tvůj strach si na rozhlednu přece jen šla! A jak se to říká? Štěstí přeje odvážným?! ♥♥♥

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda:) Snad nebudu takovýma článkama nudit...
      Moc děkuju, vážím si toho! A přesně tak, máš pravdu ♥︎

      Vymazat
    2. Ne! Naopak! Tyhle články jsou super! :) ♥

      Vymazat
  6. Přečetla jsem celý článek - vždy čtu celé články a kochám se fotkami :) Máš můj obdiv, že jsi tam i přes strach z výšek vylezla :) Musel to být krásný výlet :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Bylo to krásný a ještě, že jsme tam šli. Pak se udělalo ošklivo a ty dny, co byly teď stály většinou za prd :/

      Vymazat