GOODBYE | THE FIFTH CHAPTER

Další část mého života je za mnou. Odmaturovala jsem. S Lukášem jsme maturovali den po sobě a jako první byl na řadě on. Přišla jsem ho podpořit a on to zvládl. Můj kluk je ten nejšikovnější. Další den jsem předstoupila před komisi já. Bála jsem se, ale to, co se dělo v posledních měsících mě naučilo, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Zřejmě proto jsem přiběhla před profesory jako blesk a odvyprávěla všechny odpovědi prakticky na chvalitebnou. Byla jsem sama na sebe pyšná a co teprve Samantha. Celá nadšená křičela, ječela a pištěla do telefonu, když jsem jí volala se zprávou, že jsem právě dokončila středoškolské vzdělání.
S Lukym jsme náš úspěch chtěli oslavit. Sám se nabídl, že se o všechno postará a já mezitím dojdu překvapit tátu.
Táta dělá pokroky. Už dokáže žít bez přístrojů a usmívá se. A jak. Tak, jak se usmívá vítěz. Jsem na sebe pyšná, to ano, ale na něj mnohem, mnohem víc!
Rozplakal se, když jsem mu všechno řekla a objal mě. Samantha se rozbrečela s ním a já se přidala. Nešlo jim odolat. Později nás navštívil doktor a viděla jsem, že má co dělat, aby se k nám nepřidal i on. A tak jsme tam všichni 3 byli, v jedné místnosti, spolu a plakali radostí. Radostí z toho, že jsem odmaturovala i přes všechno, co se přihodilo a štěstím, že jsme pohromadě.


Uplynul další měsíc. Tak rychle, jako celé předmaturitní období. Doktoři se rozhodli pustit tátu domů. Připravila jsem jeho oblíbený oběd - těstoviny s rajčatovou omáčkou - a Samantha mu mezitím pomohla zabalit věci, které měl v nemocnici. Dovezla ho domů a konečně jsme ho měli tam, kde být měl.

"Co plánujete na další dva měsíce volna?" zeptala se mě Samantha.
"Luky by chtěl cestovat, ale samozřejmě chodit na brigádu. Jeho táta by byl rád, kdyby mu pomáhal ve firmě a alespoň si něco přivydělá." odpověděla jsem při přípravě oběda.
"A ty?" zeptala se mě znovu.
"Já o brigádě nepřemýšlela." řekla jsem, i když pravda byla taková, že jsem většinu volného času věnovala hledání brigády, která by nám pomohla našetřit si na vysokou.
"To je škoda." řekla sklesle Samantha a pokračovala: "A co vysoká? Shodli jste se na nějaké, kterou by jste chtěli studovat společně?"
"Ani ne. Víš, Luky v tom má celkem jasno, ale žádná, kterou bych chtěla studovat já není poblíž té jeho."
"Vždyť nemusíte studovat poblíž. Můžete se vídat o víkendech." namítla Samantha.
"To ano, ale chtěli jsme se nastěhovat do svého."
"Jste spolu šťastní. Neznám hezčí pár než jste vy dva. Zvládnete to a dřív nebo později spolu začnete i bydlet." pohladila mě po vlasech.
"Nejsem si jistá." řekla jsem a to už na mě Samantha nechápavě koukala.
"Jak si nejsi jistá? Děje se něco?" vyděsila se.
"Neděje. Jen mám strach." odpověděla jsem a ona mě objala, jako by do mě chtěla vtisknout naději.

Druhý den jsme byli s Lukášem venku. Povídali jsme o tom, co chceme společně zažít o prázdninách a já si uvědomila, že jsem opravdu šťastná. I kdyby nás vysoká měla rozdělit, nedovolila bych to. Ničemu a nikomu.
Večer u mě přespal. Dívali jsme se na film a já ho celou dobu objímala.
"Lásko? Rozmačkáš mě." zahuhňal.
"A to neni špatnej nápad!" nadhodila jsem a začala ho mačkat ještě víc. Oba jsme se smáli než mě popadl a začal líbat.

Probudila jsem se brzy ráno a šla připravovat snídani, abych mu ji mohla donést do postele. Nikdo vzhůru ještě nebyl a já měla chvíli čas pro sebe. Nalila jsem si vychlazený džus z lednice a začala míchat těsto na lívance. Vyndala jsem si javorový sirup, ovoce a tvořila na pánvičce malá kolečka. Lívanců jsem připravila hromadu. Nandala jich několik na talíř, ozdobila ovocem, zalila sirupem a talíř položila na podnos, který nám táta dovezl z Ameriky, kde byl asi před třemi roky. Vyšlapala jsem schody do pokoje, otevřela si dveře a vešla dovnitř. Lukáš ještě spal. Byl otočený zády ke dveřím. Podnos jsem položila vedle něj na prázdné místo, kde spávám já a opatrně přešla na jeho stranu. Klekla jsem si k posteli a dívala se, jak spí. Pak jsem ho zašimrala prstem na nose a on jím zahýbal, což mi přišlo opravdu rozkošný. Usmála jsem se a zkusila ho pošimrat znovu. Poškrábal se rukou na nose a pšíkl. Už jsem se neudržela a začala se smát, čímž jsem ho probudila. Ospalýma očima mě sledoval a já se nemohla přestat smát. Chvíli koukal zaraženě a pak se jeho rty rozjely v jeden velký, okouzlující úsměv.
"Dobré ráno ospalče." zašeptala jsem mu do ucha a políbila ho na tvář.
"Dobré. Bavíš se dobře?" zasmál se.
"Samozřejmě. Ale bude mi ještě líp, až mi pochválíš snídani." uculila jsem se a kývla hlavou směrem k podnosu. Luky se otočil na snídani. Následně mě obejmul a zatáhl k sobě do postele. Přehodil mě na druhou stranu postele, div jsem si nelehla na talíř s lívanci. Uchechtla jsem se, posadila a vzala si podnos na nohy. Luky na mě koukal, ale místo mě se snažil sledovat hlavně lívance polité sirupem. Ukrojila jsem kus z jednoho lívance a vidličkou se přibližovala k puse toho ospalce, který na mě ještě koukal zalepenýma očima. Otevřel pusu a čekal, až mu lívanec přistane uvnitř, ale nakonec jsem si to rozmyslela a těsně před jeho doširoka rozevřenou pusou ucukla a snědla sousto sama. Mlaskala jsem na důkaz, že jsou moc dobré a Lukáš plácl obličejem do polštáře.
"To neni fér!" ozvalo se zahuhňání zpod polštáře.

Hned, jak se v rodině rozneslo, že je táta doma, v pořádku a zvládá běžný život jako před nehodou, začalo k nám jezdit i nejvzdálenější příbuzenstvo. Sama jsem nevěděla kolik tetiček a strýčků mám. Pozitivní bylo, že každá návštěva - a že jich tedy bylo - dovezla něco dobrého k zakousnutí.
Například teta s tátovi strany, kterou jsem viděla podruhé v životě - přičemž první setkání jsme zažily v porodnici, když jsem se narodila - nám dovezla velký čokoládový dort, který upekla jen pro nás.
Druhá tetička - opět z tátovi strany - upekla svatební koláčky plněné povidly a tvarohem.
Třetí tetička - tentokrát ze strany Samanthy o které nevěděla ani sama Samantha - přivezla spoustu čokoládových cukrátek, laskonek a nejrůznějších druhů polev na dortíky, které si máme upéct sami.

Skoro každý den přijela nějaká nová tetička a já se nedokázala dokola přetvařovat, jak mě opravdu těší a zajímá, co dovezla tentokrát. Přemluvila jsem Samanthu, aby mi dovolila přespat pár dnů u Lukyho. Ten pro mě každý večer místo nudných návštěv a pojídání sladkostí připravil speciální programy.
Jeden večer jsme strávili v klidu, v jeho posteli s filmy a slanými preclíky.
Další noc mě vzal na náš první večerní piknik. Rozbalil deku na trávník uprostřed louky, kterou má kousek od domu a společně jsme pozorovali hvězdy. Každou hvězdu mě nutil pojmenovat, což bylo náročné, jelikož mi docházely jména, ale trávit čas s někým, jako je Luky mě donutilo usmívat se i v nejméně vhodnou chvíli. Milovala jsem ho a věřila, že naše láska neskončí. Ne v tuhle chvíli.

A tak jsme seděli venku na dece, uprostřed ničeho a sledovali hvězdy. Utichlo vše kolem a stejně tak i my dva. Seděli jsme a nic neříkali. Lukáš si sundal košily a přehodil mi ji přes záda, aby mi nebyla zima. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a zaposlouchala se do našeho dechu. Našeho.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ♥

Krásný zbytek dne,



You May Also Like

2 COMMENTS