HIGH SCHOOL DIARY | THE FIRST & SECOND WEEK

Hezkou středu!

Předchozí článek byl o přijímačkách a prvním školním dni. V dnešním článku se posunu do prvního/druhého týdne a pokusím se napsat o tom, jak jsem se cítila a jak zmatená jsem byla!

První týden byl takový všelijaký. Přišlo mi, že se všichni znají a i když jsem se spřátelila s pár klukama, připadala jsem si mezi ostatními zvláštně. Nové tváře, nový začátek. Snažíš se udělat dobrý první dojem, ale ani nemůžeš, protože jsi zmatenější a zmatenější.
Už od prvního dne jsem věděla, že moji spolužáci budou skvělá parta a nebudu mít (snad) s nikým problém. Toho jsem se bála, protože se vždycky najde někdo, kdo mě nemá rád (většinou bez jediného důvodu - asi proto, že dýchám stejný vzduch) a pak někdo, koho nemám ráda já (což většinou nějaký ten důvod má, protože miluju všechny a všechno - ano, opravdu jsem tak pozitivní).
Začalo prvních pár hodin školy a prvních pár volných hodin, které jsem trávila většinou sama. Kluci, s kterýma jsem se bavila mě dá se říct opustili a já zůstala sama v tom všem zmatku.

A tak přišla krize.
Ne, že bych se do školy netěšila, ale připadala jsem si neskutečně cizí. Nebyl nikdo, za kým bych mohla jít (tím, jak jsem stydlivá se vše komplikovalo) a za mnou nikdo nepřišel (za mnou nikdy nikdo jen tak nepřijde). Což znamenalo, že za mnou čas od času někdo přišel, aby se zeptal "Kde je záchod?" nebo "Kde máme tu hodinu?".
Už od začátku jsem se zamilovala do studia, protože se mi ještě nestalo (možná první rok na střední), že bych se učila něco, co by mě bavilo. Pokud nepočítám nějaká určitá témata, ale jako školu obecně.
A tak jsem se osamostatnila.
Na přednáškách jsem sedávala sama nebo vedle lidí, s kterýma jsem neměl možnost začít se bavit (protože ti seděli s těmi, s kterými se znali a měli si co říct a když jsem odhodila stud a něco jim řekla, maximálně jsem se dočkala odpovědi).

A po krizi přišly depky.
Ne, že bych doma seděla s pláčem, ale nebylo mi příjemné chodit někam, kde jsem úplně sama. Možná jsem (docela velký) introvert, ale lidi k životu i přesto potřebuju.
Dokolečka jsem si opakovala, že přeci neni možná nenajít tu alespoň jednoho človíčka, kterej by se se mnou bavil a ne jen proto, že musí.
A tak se moje depky střídaly s nadějí a takhle neustále dokola.

Nakonec se to celý nějak zlomilo. Občas jsem potkala někoho, s kým jsem se dala do řeči a i když jsem s takovýma lidma stejně neseděla nebo si dlouze nepovídala, už mi bylo líp.
A pak přišel třetí školní týden. Odhodlala jsem se a přisedla ke klukům, které jsem už trošku znala a dala se s nimi do řeči. A teď? Je to parta, na kterou bych nedala dopustit. Myslím, že mluvím za nás všechny, když řeknu, že jsme si sedli a možná naše přátelství nevydrží věčně, ale rozhodně bych nechtěla, aby skončilo.
Každým dnem jsem přicházela na další a další lidi s kterými se momentálně bavím. Všichni jsou přátelští a podle všeho nerozlišují nějaké rozdíli mezi ostatními. Jednoduše je celá naše škola taková parta kamarádů a doufám, že to tak zůstane (kde se tohle dá totiž zažít?).
Samozřejmě se nebavíme všichni se všema, ale snažíme se a už jen v rámci festivalu << se dala spousta lidí do řeči a už jsme si přeci jen trochu otevřenější.

Pokud i ty zažíváš něco podobného (nebo se chystáš příští rok na střední/vysokou), dala bych tomu čas a pokusila odhodit zábrany. On tě nikdo neukousne a za zkoušku nic nedáš. Vím, jak těžké to může být, ale ona tě ta samota k tomu dokope (jako mě). Btw. děkuju samotě za nové kamarády.

A jaké byly tvoje první dny na střední/vysoké?
S láskou,

You May Also Like

8 COMMENTS

  1. Když jsem studovala jeden obor hned po maturitě, obecně tam byli lidi super, až na pár výjimek, co se stranili ostatních nebo tak. Pak jsem obor změnila a šlo to z kopce. Na začátku semestru jsem poznala fajn kamarádku, pak na tělocviku další dva lidi z oboru a byli jsme fakt super parta. Jenže časem si každý z nich dovedl někoho dalšího a teď nás je zhruba 10 a už to není ono. Nejsem ten společenský typ, co furt někam chodí v tak velkém počtu lidí. S tou jednou kamarádkou se sejdu ráda, ale jakmile se tam někdo další, jsem zkrátka navíc a přijdu si, že mě ostatní ignorují, protože s nimi nesdílím párty zážitky. Naštěstí k nám "propadla" jedna super holka, kterou znám od vidění už z gymplu, tak je mi trochu líp :) Celkově mě ale na tom oboru zrovna lidi moc nedrží a klidně bych šla na magisterské jinam, i když občas je mi fajn i s celou tou partou. Je super, že ty sis našla tak fajn lidi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. on když člověk přijde do jiného kolektivu (už zavedeného) tak je to vždycky těžší :(

      Vymazat
  2. Máš můj velký obdiv, že jsi to na intru vydržela. My měli sice docela fajn intr, lidi byly super, ale vychovatelka byla příšerná. Nicméně škola byla skvělá a ve třídě jsme byly supper parta, lepší jsem si přát nemohla. Jenže já ten intr nezvládala a i kvůli tréninkům, které mě tam příliš nebavily, taky jsem něměla skoro žádný volný čas - proto jsem odešla. Bylo to pro mě na jednu stranu vysvobození a na druhou hrozně těžký ty lidi opustit. Nicméně teď chodím první 3 dny na novou školu, kde doháním učení každé odpoledne a škola mi přijde o něco horší než ta původní. Ve třídě se cítím přesně jako ty, ale na 100%.Přesněji bych to neřekla. Cítím se dost sama, prostě už mají zaběhlý kolektiv. Tak jsem si říkala jestli to nebyla chyba a intr jsem neměla přetrpět. Ale snad se to poddá. Jinak fakt obdivuju lidi, co to tam zvládli. :) Hodně štěstí v dalších týdnech .
    lifestylebymaky.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem to na intru na střední neměla jednoduchý.
      Být třeba rok s holkama, který mě neustále pomlouvaly a "tejně" hejtovaly nebylo příjemný a byla jsem vděčná za každý víkend.
      A určitě se zvládneš do kolektivu přidat! Chce to jen odvahu:) Oni tě mezi sebe rádi vezmou:) Držím palce!

      A moc děkuju!

      Vymazat
  3. Tak nějak jsi popsala pocity, co jsem zažívala loni, ta samota je děsná, ael zase člověka dřív nebo později donutí se zapojit.. Jsem moc ráda, že jsi si kolem sebe našla tak super lidi, tak ať jsi spokojená i dál :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem momentálně na gymnáziu ve stejném městě, kde bydlím a kde jsem chodila na základní školu. Takže jsem do nové školy šla se svou kamarádkou a to mi ze začátku stačilo, a tak jsem neměla potřebu se s někým novým moc bavit. My dvě jsme si bohatě vystačily. Ale teď po čtyřech letech jsem se tam skamarádila i se spoustou dalších lidí a naši třídu mám moc ráda, i když si tam občas nerozumíme.
    Přeju ti hodně štěstí v tvém studiu :)
    lalymylifestyle.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je hezké:)
      Ve dvou se to lépe táhne.

      Moc ti děkuju. To já tobě také!

      Vymazat