WITHOUT A BOYFRIEND

Takových článků je na blozích milion a nerada bych opakovala něco, co propaguje více blogerek, které jsou ve stejné "pozici" jako já. Pravděpodobně jde o články, které jsou všem jedno a také myslí, že nám jde jen o to "přetvařování se" na veřejnosti. Pravda je taková, že bych nepsala o něčem, co nemyslím vážně.

Od svého prvního vztahu jsem si naivně myslela, jak důležité je někoho mít po svém boku. Ano. Vlastně jde o něco hodně důležitého, pokud je vztah na úrovni a nejde jen o citové pouto z jedné nebo druhé strany. Musí jít o něco oboustranného a vyjímečného. Bohužel se necháváme ovlivňovat okolím a ve své podstatě i sami sebou. 
Na nezadanou slečnu/ženu se v dnešní době kouká trochu jinak. Možná jsem si toho všimla jenom já, ale přijde mi to tak. Vztahy se berou hodně lehkovážně.
Nebudeme si lhát. Každá holka sní o klukovi, s kterým bude žít šťastně až do smrti. Btw. existuje nějaké "šťastně až do smrti"? - co myslíš? A co vlastně tenhle termím znamená?


Ne každý má to štěstí, že by mu láska ze střední vydržela do konce života, ale upřímně takovým párům závidím. Samozřejmě se za takovou láskou dokáže skrývat i pravý opak. Na instagramu vypadá každá láska vzorově a když se seznámíme s fakty, zjistíme, že není co závidět. A to je ten typ vztahu, do kterého bych nechtěla patřit. Máme v dnešním světe potřebu přetvařovat se a to i v něčem tak silném, jako je láska. Nebereme ji vážně (natož, že bychom brali vážně toho druhého). Bereme se vzájemně tak, jak si nás představují ostatní.
Mám za sebou několik vztahů a ne každý bych si zopakovala. Občas říkám, že mít víc vztahů je skoro na škodu, ale pak mi dojde, že tomu tak není. Musíme projít několika vztahy, abychom poznali, co od druhého chceme a co naopak ne. Já si tohle všechno osvětlila a zároveň si uvědomila něco, co bych si asi nikdy bez partnera neuvědomila. To, jaká jsem já a jaká být chci. Ne jednou jsem se snažila měnit kvůli klukovi a tímhle (si podle mého) projdeme každá. Ale pak se dostaneme do určitého bodu (jako před pár měsíci já), kdy mi došlo, že jsem se konečně našla a to jen díky svému příteli. Možná nevyšlo "šťastně až do smrti", ale náš vztah mi pomohl uvědomit si, jaká jsem a jaká být chci/nechci. Jsem šťastná. Bez přítele a bez toho, aniž bych měla po boku někoho, na koho musím brát ohled. Ráda druhého rozmazluju a nechávám se rozmazlovat. To je skoro jasné a typické pro snad každého tvora na zemi. Kdo by tohle neměl rád? Ale nedavno mi došlo, jak mě to samotnou aktuálně baví víc. To si nejde uvědomit ze dne na den. K tomu musíš dospět. A mě se povedlo překonat smutek a samotu. Už se jim nepodřizuju, ale užívám si, že mám nad těmito pocity převahu. Konečně. Už bylo na čase.

Teď jsem za samotu ráda. Škola je pánem mého času. Můj den začíná a končí školou. Nemít spolužáky, s kterými si rozumím, nudila bych se a mohla bych se za školu i provdat. Trochu mě děsí, kde se mám seznámit a hlavně s kým, když sama od sebe za klukem nepřijdu a téměř nikam nechodím. A pokud někam jdu, tak teď už jen se spolužáky a ti se mi o zábavu postarají! Tak či tak si dokážu přiznat svůj věk a to, že není od věci být sama sobě pánem.

Konečně jsem se dopracovala k samému začátku tohohle postu. Setkávám se s názory, které mě docela uráží (?) a to v tom smyslu, že nemusím být zadaná, abych byla šťastná. Spousta lidí se mě ptá (neustále dokola), kdy si zase najdu přítele a jestli jsem zamilovaná. Vysvětlení je jednoduché. Láska se nehledá. Přijde sama a není nutné do ní někoho tlačit. A i kdybych za ní musela běžet, zůstala bych raději sedět doma na zadku. Nikoho nehledám a nepotřebuju. Asi špatně uvěřitelné, ale je to tak. Ono to přijde a až se to stane, nebudu se bránit pokud budu cítit, že jde o něco, co opravdu chci a nejen povrchově. Teď nevím, proč jsem se o takové věci rozepsala, ale blog je moje já. Skrz něj jsem to já a třeba pomůžu uvědomit si některým slečnám, že i bez partnera jde žít tak, jako s ním a možná i lépe. On ten princ na tebe čeká. Pro začátek miluj sama sebe a nauč se být sama sebou. Čas, který by jsi věnovala druhému věnuj sobě. Dovolit si to můžeš a to s klidným svědomím!

Cílem článku není šíření poselství, které bych předala svým čtenářkám. Jde o věc, jako o celek. Když mám něco na srdci a nad něčím přemýšlím, musím se vypsat. Zajímá mě tvůj pohled na věc. Jestli jsi nebo nejsi sama a jak vidíš seznamování a vztahy? Je těžké, utvořit si jeden názor, za kterým si v tomhle směru můžeme stát, ale k tomu se musíme dopracovat. Uvědomit si, co chceme, kým jsme a seřadit priority. 

Přeju krásný, sobotní a klidný večer <3
S láskou - však víš.


You May Also Like

2 COMMENTS

  1. Já měla sem tam nějaké vztahy na gymplu, ale takhle zpětně to byla spíš jedna velká komedie/drama a nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá. Hlavně po střední jsem byla delší dobu sama a byla jsem moc spokojená :) Když jsem to nejmíň čekala, seznámila jsem se s přítelem a je mi s ním fajn už rok a půl. Ale neříkám, že bych nedokázala být sama, kdyby to náhodou nevyšlo. Znám ale třeba lidi, co sami opravdu nevydrží a hned po rozchodu někoho zoufale hledají. Pak zas chvíli tvrdí, že jejich láska je dokonalá a navždycky a já se pak nestačím (ne)divit, že už se s tím někým perfektním rozcházejí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sama sobě se taky divím, ohledně vztahů. Ale tak tohle se děje asi všem:) Alespoň se máme nad čím zpětně pousmát.
      Moc tobě i tvému příteli držím palce! <3
      A takové lidi znám taky. Hlavně celkově ty lidi, kteří jsou neustále s někým jiným a tvrdí, jak je jejich láska obrovská.

      Vymazat