In DAILY THINGS

HIGH SHOOL DIARY | 7.9.2016 & 20.9.2016

Krásné středeční ráno!
Jak jsem slibovala, píšu "deník" vysokoškolačky a v dnešním postu se mnou projdeš přijímačky a zápis - první školní den! 

Na střední školu jsem se dostala podle prospěchu, o to těžší pro mě byla představa, že musím na přijímačky a ještě v nevýhodě, ve které jsem byla.
Školu jsem si vybrala jedinou. Neměla jsem žádná boční vrátka, která bych mohla v případě neúspěchu otevřít. Nedá se říct, že bych si věřila a proto nepočítala s tím, že bych se nedostala. Čím blíž den "D" byl, tím hůř jsem se cítila. Neměla jsem a do teď nemám žádné zkušenosti v oboru, což mi lehce (teď i do budoucna) podkopává nohy. Jako bych byla bez nich a snažila se plazit do schodů.

Přišlo 7. 9. 2k16
Připravovala jsem se málo, pár dní před zkouškou. Ve své podstatě jsem nevěděla, co mě čeká. Možná jsem mohla odhadovat, na co se mě můžou zeptat, ale nic víc.
Bála jsem se. Jako vždycky, když se vrhám do něčeho neznámého.
(Účastnila jsem se druhého termínu zkoušek, protože první byl na mě moc brzy a já dělám všechno na poslední chvíli. Připadám si vyrovnanější. - Toť velice zajímavá vsuvka, nemám pravdu?)
Na přijímačky mě vezl táta a protože jsme přijeli brzy, zastavili jsme se na parkovišti v nákupní zóně. 
Čekali jsme v autě a dívali na auta, která přijíždí k myčce aut. Obsluhoval tam starší pán, který neustále vyprávěl a poučoval. Nevěřila bych, jak myčka aut a její účastníci dodají mým nervům novou sílu. S tátou jsme tam tak seděli a smáli se, jako bychom sledovali televizní show, která by v česku neměla obdoby. Někdy je hold lepší nechat si zlepšit den všedními maličkostmi.


Na místě jsem měla sraz s někým, kdo se na školu hlásil taky a podle všeho nikdo nevěděl, kam jít a co dělat. Čekali jsme a nevěděli na co. Obloukem bych mohla zmínit, že nás svolali a řekli pár důležitých informací o tom, kam kdo má chodit - nakonec byl stejně všude zmatek a nikdo nevěděl.

Vytvořila se fronta a čekalo se. Znovu a dlouze. Bála jsem se, ale v tu chvíli ze mě velká část strachu opadla. Přišlo mi, jako by mi bylo všechno jedno. Velkou zásluhu měli ostatní. Na to, jak se bojím lidí jsem si soužití s ostatníma užívala. Každý si povídal s každým a jak se řeklo něco vtipného na začátku, fronta se rozhihňala až na konec. Pravděpodobně byl všechen pozitivní přístup jen vedlejším účinkem stresu, ale byla jsem ráda, že mám možnost být toho součástí.

Někoho trápili déle a někoho vůbec. Hvězdným příkladem jsem byla já. Jak rychle jsem vcházela dovnitř, stejně rychle vycházela ven. Na nic se mě neptali. Přijali mě podle zaslaných prací a blogu. Jsem to ale šťastná slečna, že? - Nikdo mi nezaručí, že se na škole udržím a projdu až do konce. Rozhodně hodlám bojovat, protože jde o něco, co opravdu chci!

20. 9. 2k16
Při zápisu se peněženka vyprázdnila a já se stala studentem vyšší odborné školy. - o tom, jakou školu studuji a k čemu mi bude zase jindy.
Zapsali jsme se, vyslechli dlouhou "předmluvu" a donesli nám McDonald. Kdo tam při zápisu stál jen tak, rázem byl veselejší. No neni ta škola úžasná? - umím si vybrat.
Bohužel jsem se občerstvení neúčastnila. Všichni se tam znali (alespoň mě to tak připadalo) a já seděla sama a neskutečně mě to mrzelo. To všechno mi vynahradil táta, který mě odvezl na jídlo.
Měla jsem necelé dvě hodiny do své první hodiny.
Nevěděla, co čekat, ale byla jsem dost mile překvapena.

Předbíhat nemůžu, proto se o prvním školním týdnu rozepíšu v dalším "deníku" z vysoké.

A co ty a vstup na střední/vysokou?


Related Articles

4 COMMENTS:

  1. Já dělala přijímačky na dva gymply a v rezervě jsem měla obchodku, kde bych asi hned umřela nudou, kdybych tam musela jít :D Na VŠ jsem měla spoustu přihlášek, bohužel jsem skončila někde, kde jsem nechtěla. Další rok to opět nevyšlo, ale aspoň jsem měla v rezervě něco, s čím jsem se dokázala smířit a občas jsem s výběrem i spokojená :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem za tebe tak strašně moc ráda, že jsi to zvládla a jsi na své vysněné vysoké! ♥ Už teď se moc těším na další deník z vysoké! :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat

Používá technologii služby Blogger.