In LIFESTYLE TODAYISYOURDAY

MÍŠA ZAČALA BĚHAT #1

#TODAYISYOURDAY
Dnešní post je neuvěřitelný, nečekaný a v mém životě naprosto nepochopitelný. Vracím se k #todayisyourday článkům a napadlo mě, že bych mohla začít zveřejňovat deníček, který by mohl být lepší než články typu "zhubla jsem/nezhubla jsem, snědla/nesnědla". A jak jinak začít než právě touhle velkou událostí?

Se svou postavou jsem téměř spokojená. Jediné, co chci je trochu ji posílit a zhubnout stehna.
Dlouho jsem se přemlouvala.
"Jdi už konečně běhat."
"Stehna jinak nezhubneš."
"Nikdo tě nebude chtít."

Potom se mé priority změnily a bylo mi vcelku jedno, jak vypadám a došlo mi, že nechci změny pro kluka nebo pro lidi, co na mě budou koukat a říkat si "Chci mít postavu jako ona." Došlo mi, že to chci pro sebe. Pro svoje tělo a pro svého ducha.

A najednou jsem se zvedla a šla ven. Jsem introvert a z lidí mám až deprese. Vadí mi před nimi cokoli dělat a nedej bože před nimi jíst nebo dokonce běžet.

Kolem maturity se změnil režim mého spaní a tím pádem jsem se změnila i já. Chodím spát brzy (s radostí bych usnula v 7 večer, ale to mi mé tělo nedovolí - nedokážu usnout takhle brzy) proto chodím spát kolem půl 10. Vstávám překvapivě někdy i kolem 6. Většinou. Celý tenhle režim utvrdila brigáda, kvůli které jsem musela vstávat v 5 a chodila z ní utahaná a s nechutí dělat cokoli jiného krom cvičení a následného válení se.

Prvního "běhacího" budíka jsem nastavila 8.9. na 6 hodinu ranní. Trvá mi zhruba hodinu než jsem schopna jít ven a rozeběhnout se, aniž bych zamotala nohy do sebe a upadla na nos.
Ten den jsem vstala celkem s chutí, ale obavami, že někoho potkám a bude se mi smát. Což je vcelku úsměvné, když si představím, kdo by se mi tak mohl smát, když dělám něco tak obdivuhodného a plno lidí by mi tuhle činnost s chutí závidělo.
Běžela jsem tak, jak jsem se cítila. Začátek jsem snažila nepřepálit a hledala jsem tempo, které mi bude sedět. Po necelém kilometru jsem se musela zastavit a prodýchat se. Trochu mě pálily plíce z chladnějšího vzduchu, který byl po ránu a ještě v lese, kde je o něco chladněji.
Nevzdala jsem se a běžela dál. Běžela jsem kolem řeky a cestou potkala několik rybářů, jak si pokuřují cigaretku a upřímně jsem se musela usmívat. Vstávám v 6, abych běžela a cítila se lépe a rybáři si vychutnávají svou ranní cigaretu. Tenhle protiklad mě baví.
Chvíli jsem měnila běh za rychlo chůzi a jelikož jsem ještě plně nepobírala, jak funguje aplikace Nike+RunClub pochybuju, že jsem uběhla tolik, kolik mi aplikace naměřila, ale pro začátek jsem byla sama na sebe pyšná. Už jen, že jsem vstala a začala. Dnes a ne až zítra, za týden nebo měsíc.
A jak jsem se cítila po prvním běhu?
Když nepočítám pot a horko, které mě pohltilo, bylo mi senzačně. Když se po ránu příroda teprve probírá a můžu sledovat, jak slunce přechází na oblohu nebo jak les mluví. Když kolem mě běží veverka nebo zajíc a nikde nikdo, jenom já, příroda a běh. Mám radost, že pro sebe něco dělám a že jsem se po 19ti letech konečně donutila vyběhnout a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem udělala.
A pokud ti můžu doporučit jednu ověřenou metodu, tak prostě zvedni zadek a vyraž ven. Třeba se jen projít nebo si popoběhnout. Nejde o závod. Nejde o nic jiného než o to, aby ses cítila líp a aby tvoje tělo bylo tak spokojený, jako ty sama. Ono ti to vrátí. Na psychice i na sobě samém ♥

Jak jsi na tom s běháním ty?

PS : Držím palce,

Related Articles

12 COMMENTS:

  1. Máš můj obdiv. Já chodila chvíli běhat ještě na gymplu. Ale stejně jsem byla taková nesvá, vilová čtvrť, na každém rohu bydlí někdo, koho znám ze základky... Takže jsem chodila za tmy a to jsem se zas bála o sebe. Napadlo mě běhat někde ve známých pražských parcích pro sportovce, ale táhnout se někam a zas zpátky není nic pro mě. Ale až bude čas a nebudu nachcípaná, zkusím vytáhnout kamarádku, už mi slíbila, že to zkusíme :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak pokud vám to půjde ve dvou je to prostě lepší:)
      A mámštěstí, alespoň v tomhle směru, že bydlím v maloměstě, takže tam, kam chodím nechodí téměř nikdo a když už, tak důchodci. Vyjímečně nějaký ten běžec nebo mladší člověk, ale zatím jsem takhle nikoho nepotkaaĺa, za což jsem ráda. V Praze je to jiný no :/
      Ale rozhodně držím palce, ať se běh vyvede a zopakujete si ho!

      Vymazat
  2. Jéé, tak to je super, že jsi se nakonec odhodlala! Držím palce, aby ti to co nejdýl vydrželo :) V článku jsem se úplně našla, ještě před rokem jsem si nařizovala budíka na brzkou ranní hodinu jen aby mě nikdo neviděl.. Ale stejně mi to moc dlouho nevydrželo. Letos jsem nešla běhat ani jednou, vůbec se mi do toho nechtělo :(

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já zas nevstávám jen proto, aby mě někdo neviděl, ale nemůžu moc spát, takže se mi takhle ten den začíná nejlíp:) Vstanu třeba v 6/7, zaběhám si, pak si dám sprchu, udělám si pořádnou snídani a takhle začíná můj den. Nevím, jak to teď bude až půjdu na vysokou, ale snad to nějak vykoumám :D
      Tak třeba se ti chtít ještě bude:)

      Vymazat
  3. Neskutočne ťa obdivujem, mne to behanie nikdy nevydržalo a nikdy som nebola schopná vstať tak skoro ani keď som si dala budík. Ja vlastne nie som schopná vstať ráno vôbec. Som skôr nočný typ, aj keď som hocijak unavená večer sa prebudím a pred polnocou nedokážem zaspať, ale hrozne rada by som chodila spať okolo 10 a vstávala skoro ráno. ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jde o zvyk, ale každý je jiný. Taky jsem vždycky vstávala třeba kolem 10 a chodila spát kolem půlnoci, ale nějak se mi tenhle režim změnil a jsem ráda, i když se mi to ze začátku nezamlouvalo :D Teď to jde samo.
      Děkuju!:)

      Vymazat
  4. Skvelý článok :))
    partofnicol.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  5. Měla jsem (nebo spíš mám) to uplně stejně jako ty. Mám svojí postavu ráda, až na ty prokletý stehna :D Do běhání jsem se pustila někdy loni, moje fyzička se dost zlepšila, ale pak mě to přestalo bavit. Teď se snažím hledat různá posilovací kardio videa, ale musím se do toho občas trošku nutit :D Ale musíme to zvládnout - jak říkáš- ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě!
    Moc držím palce, ať to vydržíš co nejdéle! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tobě taky moc držím palečky!
      PS: Stehna jsou peklo :DD

      Vymazat
  6. Super článek! :) Držím palce ať u toho vydržíš, běhání je super věc.

    OdpovědětVymazat

Používá technologii služby Blogger.