GOODBYE | THE SECOND CHAPTER

Čas utekl rychle a než jsem se nadála, bylo to tu. Maturiťák.
Po dlouhých hodinách strávených nad make-upem, oblékáním do šatů - což není vůbec jednoduché - a účesem jsem konečně připravena. Celý proces mi přišel zbytečný, nepodstatný a zdlouhavý, ale rodina zůstala jako opařená. Hlavně babička a Samantha. Jak ta se usmívala. Jako by měla každou chvíli roztát. Lukáš byl upravený, navoněný a v obleku vypadal neskutečně sexy! Byla jsem na něj pyšná. Rozzářil se, jak mě uviděl. Svoje šaty jsem mu tajila, proto se mi líbil jeho překvapený výraz, když mě v nich poprvé viděl. Pravděpodobně očekával, že přijdu v sukni s vysokým pasem a zakasaným tričkem. - Ne, že bych nad ním nepřemýšlela. Přišel ke mě skrz veškerý dav v sále a políbil na tvář. "Jsi nádherná." pochválil mě tlumeným tónem do ucha. "I tobě to moc sluší." řekla jsem mu. Chytl mě za ruku a odvedl stranou, aby mi mohl vyprávět, jak s kluky připravovali výzdobu, zatím, co se holky chystaly a plácaly na sebe tuny make-upu. Po chvíli k nám přišla Samantha. Objala mě a pochválila Lukymu oblek. Má ho ráda.


Zanedlouho začala hrát kapela a my se došli seřadit ke zbytku naší třídy. Luky si mě při zahájení vedl přes celý sál. Cítila jsem se vystrašeně a krásně zároveň. Pohledy lidí mě děsí, stejně jako lidé samotní. Na druhou stranu mám kolem sebe rodinu, přátele, spolužáky a kluka, který stojí po mém boku. Co víc je v tenhle den důležitější?
Po slavnostním uvedení párů jsem se odebrala k velkému stolu, obklopeném mými nejbližšími. Všichni mě objali a pochválili za výběr šatů, účesu a mého výstupu. Povídali jsme si celou noc. Protancovala jsem tolik hodin, že bych za celý život nemyslela, jestli na to stačím!
Luky se choval jako gentleman a se Samanthou i mou babičkou tancoval až mu nohy nestačily. Divila jsem se, že si babička nevyhodila kyčel. Ale musím uznat, že i na svůj věk vypadá skvěle! Při závěrečném ceremoniálu mi ukáply slzy. Nedovedu si představit, že za pár měsíců odmaturujeme a každý se rozejdeme svou cestou. Poznáme nové přátele, nová místa a zbudou nám jen naše vzpomínky na tohle všechno. Na to téměř bezstarostné období.

Probudila jsem se a hodila očkem po hodinách. 11:52. Nejvyšší čas na oběd - pomyslela jsem si a mé vnitřní já se pobaveně uculilo. Otočila jsem se na druhý bok a tam ležel Lukáš. Usmála jsem se. Sledovala jsem jeho zavřené oči, jemnou tvář a rozcuchané vlasy, které mu padaly do čela. Neodolala jsem a rukou mu je prohrábla. Cukl sebou, ale spal dál. Je tak krásný, i když spí.
Celý den jsme proleželi v posteli a připomínali si zážitky ze včerejší noci/dnešního rána. Jako bychom ples prožívali znovu. Znovu a zase spolu.
Několik dnů po plese jsem onemocněla. Ležela jsem s horečkou a bolestí hlavy. Táta odjel do zahraničí a Samantha mi vařila čaje, měřila teplotu a chladila studenými zábaly. Horečky neustávaly a k tomu všemu jsem přestala jíst. Lukášovi jsem zakázala za mnou chodit, abych ho nenakazila a on mé rozhodnutí respektoval. Zhruba po 5ti dnech (v posteli, zaneprázdněná spánkem ztrácím pojem o čase) ke mě přišla Samantha a sedla si vedle mě na postel. "Byl tu Luky a chtěl vědět, jak se ti daří." řekla sklesle. "Nechci ho nakazit. Ale je hodnej." odpověděla jsem stěží. "Donesl ti plnou tašku ovoce." usmála se na mě. "Byla by škoda ho vyhodit." dopověděla ve snaze mě přimět něco sníst. "Promiň, ale chci spát." řekla jsem a otočila se zády k ní. Cítila jsem její ruku na mých zádech, jak mě jemně hladí a pak odešla. Usnula jsem rychle, vyčerpaná.

Druhý den mě vzala Samantha k doktorovi. Udělal mi několik testů a poslal domů. Sám nic nezmůže. Až podle výsledků, které budou za necelý týden. Když jsem vystupovala z auta, uviděla jsem Lukyho, jak stojí před naším domem. Když mě zpozoroval, zůstal koukat a ani se nepohnul. Až, když mě k němu dovedla Samantha, objal mě. "Co tady děláš?" zeptala jsem se trochu odtažitě. "Přišel jsem se zeptat, jak ti je. Nepíšeš mi, nevoláš. Mám strach." řekl smutně. "Omlouvám se." a to bylo vše, na co jsem se zmohla. Trochu se mi podlomily kolena, ale on mě přidržel. "Nepoznávám tě." podotkl. Podívala jsem se na něj a políbila ho. Jeho horké rty mě v tenhle moment vyvedly z míry. "Půjdu si lehnout. Zatím ahoj." rozloučila jsem se chabě a vešla do domovních dveří. Ještě jsem slyšela Samanthu, jak Lukymu něco říká, ale o čem se bavili, to nevím. Vyšlapala jsem schody do druhého patra a vklouzla do svého pokoje. Cesta k doktorovi a zpátky mě zmohla. Lehla jsem si do postele a ani jsem se neobtěžovala převléknout do pyžama.
Ráno jsem se probudila a byla oslepena sluníčkem, jehož paprsky mě šimraly na nose. V takových chvílích bych se s radostí zachumlala mnohem hlouběji do všech těch peřin a polštářů, které tvoří barikádu na mé velké, mohutné posteli. Ušklíbla jsem se a sedla si. Hlava se mi zamotala a já se za ni chytla oběma rukama. Takhle špatně jsem se v životě necítila. Ať už to skončí - honilo se mi mou bolavou hlavou, která sotva pobírala mé poznatky. Odhodlala jsem se a vystrčila nohy z postele. Vstala jsem a trochu se zakymácela. Přichytila jsem se nočního stolku, který mám u postele a vykročila směrem ke dveřím pokoje. Prošla chodbou a sešla schody, které vedou do haly a přes ní až do kuchyně. Tam stála Samantha a připravovala nějaké jídlo. Jen, co mě viděla se s udivením, že jsem venku z postele zeptala: "Jak je ti kočičko?" Došla ke mě a přiložila mi ruku na čelo. "Horečku už asi nemáš. Posaď se, změřím tě." a odešla pro teploměr. Posadila jsem se na barovou židli a sáhla po sklenici s vodou. Napila jsem se a mým tělem, jako by proběhl chladivý lék. "Jak se má táta?" zeptala jsem se Samanthy, když přišla a vložila mi teploměr do podpaží. "Volal před hodinou a ptal se na tebe. Jinak se má dobře, myslím." usmála se na mě a já jí tuhle odpověď nechtěla věřit. Jak, myslím? Tohle slovní spojení mi doopravdy nesedělo. "37,4" řekla, když se podívala na teploměr. "Měla by ses vrátit do postele. Zatím ti uvařím čaj a donesu ti ho." pobídla mě. Postavila jsem se a konečně mi přišlo, jako bych stála nohama pevně na zemi. "Chtěla bych vidět Lukáše." řekla jsem tiše. "Zavolám mu. Teď běž do postele." odpověděla Samantha a pohladila mě po vlasech. Mám to ale hodnou macechu, uchechtlo se mé vnitřní já.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ♥

Krásný den,


You May Also Like

0 COMMENTS