In TRAVEL

Anglie 2015 | POSITIVE PEOPLE.

Uběhly dva měsíce od mého pobytu v UK. Od příjezdu mám na blogu předepsaný tenhle článek, ale dnes na mne padla "britská" nálada a dostala jsem chuť se o své pocity podělit. V dnešním článku budu psát o lidech v Anglii a jak se podle mě liší od Čechů.

Každý z nás má město/zemi, kam by se chtěl jednou podívat. Mým největším snem byla Anglie. Když máš takový sen, logicky se zajímáš o co nejvíc informací a jednou z nich jsou lidé. Z internetu nebo od různých lidí se dozvíš, jací lidé zde žijí, jak se chovají, ale zkušenost je věc druhá. Nemusí to být opravdu tak, jak si zjistíš.
Já se díky bohu přesvědčila o tom, že v UK žijí lidé odlišní než v ČR. Neříkám, že jsou všichni stejní, ale všechen lid, s kterým jsem se tam setkala, byli neskutečně úžasné osobnosti.

Přijde mi, jako by si lidé v UK stanovili, že jsou si rovnocenní. Chovají se k sobě tak, jak se chovají k sobě samému. Je možná těžké si takové jednání představit, ale příklad je jednoduchý. Jako skupině, která přecházela silnici nám zastavila paní v autě. Spolužák nakoukl do staženého okénka jejího auta a řekl "Hello." Neskutečné bylo, že se paní začala ihned smát a pozdravila nás, což by se v ČR podle mě nestalo. 
Bydlela jsem v netypické anglické rodině. Členové rodiny pocházeli z Polska, ale v UK žili 20 let. Jejich pozitivní energie mi projasnila každé ráno a každý večer, kdy jsem s nimi byla.
Náš pan učitel angličtiny byl tak úžasný člověk. Nikdy bych nevěřila, že si zamiluji učitele. (nemyslím ve smyslu lásky, ale spíše oblíbenosti). V Anglii nebývá nejlepší počasí, zvlášť od září (kdy jsem tam byla já). I přes extrémní déšť, zimu, mokro dokázal náš pan učitel přijít do třídy s úsměvem. Každé ráno přišel, pozdravil a řekl, že nás opravdu moc rád všechny vidí. Děkoval nám, jak se s námi dobře učil a takhle bych mohla pokračovat do soudného dne. Uznávám. Některé hodiny byli nudné (po ránu do dopoledne ve třídě, když jste v Anglii a můžete dělat lepší věci), ale on mě nabíjel pozitivní energií, za což bych mu chtěla moc poděkovat.

Když jsme byli první den v Brightonu, což je opravdu skvělé místo, musel se poblíž konat nějaký "sraz" gayů, protože v jednu chvíli ze stejného místa přicházelo neskutečné množství homosexuálů v párech. Osobně jsem byla v sedmém nebi, protože mám homosexuály ráda. Líbí se mi, když se nebojí říci svou orientaci světu a v tomhle případě se opravdu nebáli. Tolik lidí, co kolem těch kluků procházelo a nevšimla jsem si žádného negativního komentáře, pohledu a ničeho, co by jim dávalo najevo, že jejich orientace "není správná." Lidé tohle tolerují. Proč by ne? Je to v dnešní době normální a věc každého samostatného jedince. Ale v ČR je zvykem kritika a ponižování. Zamilovala jsem si ten pocit, kdy se díváte na kluky s kabelkou, jak se k sobě mají a jsou upřímně šťastní. Ty jejich úsměvy a úsměvy těch, kteří se na ně dívají. Od starších dam až po mladší holky, kluky. Ze všech byla cítit přejícnost. Nestalo se mi, abych přišla do obchodu a tam mě pokladní "zabili" pohledem. Vždycky mě mile pozdravili, celou dobu se usmívali, někdy se i zeptali na den nebo odkud pocházíme a při odchodu se rozloučili.
Také se mi stalo, že nás vezla naše "maminka" na nákup. Byl večer a v obchodě plno lidí. Když jsme konečně došli k placení, černoch za pokladnou pozdravil a omluvil se, že jsme museli tak dlouho čekat. Opravdu se nám omluvil za čekání. Bylo to poprvé, co se mi tohle stalo, ale bylo to příjemné. V tu chvíli je vám jedno, že jste čekali.

První dny pro mne byli jako zjevení se v říši divů. Pamatuji na to, když jsme zastavili v koloně. Nudili jsme se, tak jsme ze srandy zamávali lidem, kteří seděli v London double bus. Jejich reakce byli stejné, jako naše. Začali na nás mávat, usmívat se a ty nudné chvíle v autobuse nám rozveselili.
Myslím, že jsme byli v Brightonu, ale bylo nádherné počasí a v parku mnoho lidí. Na jedné straně parku se hrálo na hudební nástroje a na druhé straně parku měla vystoupení mladá slečna (asi v mém věku), která zpívala, zřejmě pro nějakou nadaci. Nebyla nejlepší zpěvačkou, ale i tak klobouk dolů. Pod pódiem stála pravděpodobně její kamarádka, která plakala radostí a natáčela jí na telefon. Lidi kolem se zastavili a tleskali po každé písničce. O kousek dál rozdávali neskutečně milí človíčci CocaColu. Jen tak, aby ostatní ochutnali. Připadala jsem si, jako by ti lidé rozdávali radost jenom mě, protože snad není možné být celý den tak pozitivní a mít takovou energii pro sebe i pro druhé.
V téhle ulici, kterou jsem tam procházela jsem se cítila tak krásně. Pokud bych v té době měla nějaké problémy, ty by ze mne odpadly a už se nevrátily.

Anglie byla mým největším snem, který se mi splnil. Stále je mým snem, že se tam třeba jednou vrátím a nějakou chvíli tam pobudu. V dalším článku budu psát o negativech v UK, ale těch je na můj vkus v porovnání s ČR opravdu málo. Anglie pro mne nebyla jen tak nějakým jazykovým kurzem, ale dokázala mě nabít energií, pozitivními myšlenkami a tak nějak mě dala do kupy. Lidé z UK mi ukázali, co mi na českých lidech opravdu chybí. Především jde o lásku, věrnost a spolupráci/ochotu.

Byla jsi v UK? Pokud ano, jaké zkušenosti máš s lidmi, kteří tam žijí? Popřípadě co na lidech u nás máš potřebu změnit?

Related Articles

2 COMMENTS:

  1. V UK jsem byla a lidi mi tam příjdou asi stejní jako v ČR, vždycky jde o to s jakými lidmi se setkáváš. Negativní lidi jsou všude :)

    OdpovědětVymazat

Používá technologii služby Blogger.